Dnes jsi měla významný den, Terezko.
Poprvé jsi vyzkoušela chůzi venku v přírodě!
A jak ti to šlo.
Nejdříve ses trochu bála, držela ses své maminky jako klíště, ale nakonec jsi se úplně rozběhla a my jsme měli co dělat, abychom ti stačili.
S nádherným úsměvem plným radosti jsi vyrazila do širého světa.
Kéž bychom se i my dospělí uměli tak nádherně radovat ze života. Tak krásně radovat z úspěchu.
Už jsme zapomněli, jak jsme byli malí. Pod tíhou starostí a obav z budoucnosti.
Ale ty se nemusíš ničeho bát Terezko.
Podržíme tě za ručičky a pomůžeme ti znovu vstát. Podpoříme tě v hrbolaté trávě i na kamínkách.
A ty ses držela statečně. Ušla jsi pár svých prvních krásných stovek metrů.
Otevřel se ti nový svět, nové možnosti.
Budou tam s tebou chodit tví rodiče a jednoho dne, až tu ani oni s tebou nebudou, tak s tebou bude Bůh.
A bude s tebou láska nás všech.
A když upadneš, znovu vstaň. Vzhůru do světa, Terezko!
