Rád tě opět vidím, Bože.
I já jsem rád, že jsi za mnou opět zavítal.
Tak už jsme spolu dlouho nemluvili, pane.
Mýlíš se, mluvíme spolu neustále, jen si to neuvědomuješ.
Jsem rád, že je tomu tak.
I mě se to líbí.
Tak povídej, co bys chtěl vědět.
Víš to sám, pane.
Myslíš na svoji dcerku, Terezku. Ptáš se, zdali bude mít dobrou budoucnost.
Ty víš vše. A povíš?
Bude mít dobrou budoucnost.
I z pohledu lidí?
Ano, z pohledu lidského i z pohledu tvého a tvojí milované ženy. Bude mít dobrou budoucnost, neboť si dobrou budoucnost bude chtít zařídit.
To je důležité, Bože, abychom opravdu chtěli?
Velice. Protože máte svobodnou vůli, je potřeba, abyste chtěli.
A proč jsi nám vlastně dal svobodnou vůli, Bože? Z Bible mám dojem, že máme být jen takové loutky, které tě uctívají a žijí podle tvých příkazů?
Vidím, jak se usmíváš, Bože.
Usmívám se, protože znám ten pohled. Pohled na počátek lidí v ráji. V dokonalém světě, kde vás nic netrápilo a neznali jste zlo ani bolest.
Toužili jste po poznání a to můžete dosáhnou jedině přes svojí svobodnou vůli. Poznáte obě strany téže mince a skrze negativní stranu poznáte tu pozitivní.
A jaký má smysl naše touha po poznání , Bože?
Vidím, že se zase usmíváš. Ale vím, není to výsměch, ale úsměv plný dobroty a pochopení. Vidím ho rád.
Vidíš ho svým vnitřním zrakem, kterým můžeš pochopit i svojí touhu po poznání.
Už vím.
Přes poznání míříme k dobru? K pravé lásce, která nezná zlo?
Ano, přes poznání směřujete ke mě. Vidím, že to chápeš dobře.
Teď už budu poznávat všechno radostněji, když to vím, Bože.
Díky Ti za Tvá slova.
Rád jsem s tebou mluvil a budu s tebou mluvit, kdykoliv budeš chtít. Budu mluvit se všemi, kteří budou chtít.
A budu rád, když budou chtít mě více poznat.
Všichni, kdo budou číst můj článek, se to dozví.
A pocítí ve svém srdci.
Krásný adventní čas všem lidem i tobě.
Děkujeme Ti, Bože.
