Dnes jsme s Terezkou navštívili jedno zajímavé místo opředené legendou na úbočí Hradišťského vrchu u Konstantinových Lázní.
Naši procházku jsme zahájili v lázeňském parku u malého rybníčku.
Terezka se vydala na cestu.
Od rybníčku jsme pokračovali ke kostelu P. Marie Lurdské.
Přes mříž jsme si prohlédli i jeho světlý, moderní a přesto velice přívětivý interiér.
Od kostela jsme šli okolo požární nádrže novým parkem U potoka.
Míjeli jsme cestou i pár studánek, přičemž nejzajímavější byla ta s vodníkem.
A teď už vystupujeme do lesa. Terezka si chůzi v lese náležitě užívá. Je to její první větší lesní procházka.
Obdivujeme i přesličky.
Došli jsme až přímo pod skalní kapličku. Kočárek zde budeme muset nechat a vzhůru pokračovat již jen pěšky.
Jsme na místě.
Podle kroniky blízké obce Poloučany se nedaleko v lese roku 1650 ztratila malá dcerka hajného.
Místní lidé jí našli až druhý den ráno pod skalním převisem. Přečkala v pořádku noc a vyprávěla, že s ní celou noc trávila zářící paní s malým chlapečkem, který si s ní hrál.
Rodina pak nechala z vděčnosti na místě postavit sošku. P. Marie.
Místo se pak stalo cílem poutníků a prosebníků z celého okolí.
Terezka se podívala až přímo k sošce.
Místo působí neuvěřitelně pozitivně v protipólu s trochu temnějším Hradišťským vrchem s osídlením z pohanských dob.
Je čas k návratu. Cestou do Lázní nám Terezka usíná a my s ženuškou a kávou strávíme naši jednu hodinu dovolené denně.
Den se povedl a i Terezce se v lese moc líbilo.
Jak by taky ne. Je to naše dcera.
