Tak už jsi nám pomalu začala chodit, Terezko. Zatím děláš jen malé nesmělé krůčky, ale včera jsi došla z obýváku až do kuchyně. S vítězným úsměvem a s radostí.
Ano, období tvého lezení skončilo. Stejně už jsi lezla tak dokonale, že už to nešlo zlepšovat. A ty se toho ještě máš tolik naučit!
Je čas se posunout dál. My lidé stojíme na nohou. A když spadneme, postavíme se a jdeme kupředu. I ty půjdeš dál kupředu do toho svého života.
Bůh ti dal dobré místo k životu. V milující rodině. Narodila ses do probíhající pandemie koronaviru a teď začala válka na Ukrajině. Tady v Čechách je klid. Kéž tomu tak bude i v budoucnu, abys mohla svůj život prožít naplno a beze strachu.
Až jednoho dne zestárneš, my už tady nebudeme. Jen naše srdce budou pořád s tebou a to tvé s námi. Doufám, že ti dáme do život to nejlepší a hlavně hodně lásky.
Tak se postav, Terezko a vyběhni do života.
Máme tě rádi.
Tví rodiče
Obr. Pixabay
