No, I didn't make a mistake in the title of my article. I'm not going to write about the man, I'm going to write about the place that got that name.
If I had visited that place in 1962, my photograph of the same place would have looked like this. In 1962 I was not yet born, so I used a photo from Wikipedia. Welcome to Prague, Czech Republic, Central Europe!
My country was ruled by communists from 1948 to 1989, and my country was effectively a colony of the Soviet Union. The communist regime required the construction of various monuments and memorials. These are the remains of perhaps the most magnificent of them.
A little fact-checking. The foundation stone was laid in 1949. The construction took place 1952-1955. The monument was removed in 1962. The visible part of it was removed. There are still huge spaces underground that have no use.
The monument was located on an elevated hill above the river. This is the view from the other side of the river.
And a little bit more facts. The sculpture itself had the following dimensions: 15.5 m high, 12 m wide and 22 m long. Not to mention the base and its anchoring. There's a giant metronome on the site today. It's also 15.5 metres high. Just to give you an idea.
Names wouldn't tell anyone anything. The author of the sculpture was an outstanding Czech artist. He didn't work on the monument willingly and with pleasure. His wife committed suicide a year before the monument was unveiled. He committed suicide just days before the unveiling of the monument.
The monument became an important priority for the regime of the time. No expense was spared. The magalomaniac construction swallowed up huge financial resources and a lot of human art and labour. Today, only a crumbling ruin remains.
There was a monument everywhere. Since 1991, there's been a huge metronome. When a sponsor is found to run it, the metronome is occasionally turned on. I see it as a reminder that time passes and times change.
The place offers great views of the city. Unfortunately, I only use a mobile phone and the weather was not ideal that day.
Prague is a beautiful city and this place to see it is not crowded with tourists.
In 60 years, when the place was not maintained much, nature has invaded it. There is a lot of greenery, for which the original building is no longer visible.
The eternal fire was to burn in these vessels and the red flags were to flutter on the flagpoles. Fortunately, this eternity did not last too long. Relatively.
As you can see, the place gradually became a paradise for sprayers. And a little warning. The substrate in this particular spot is polished marble. When it rains, it's very slippery. I can't count the number of times I've fallen here.
Quality marble is a valuable raw material. It is gradually disappearing from the monument and its surroundings. Surprisingly, people don't take it home. Mostly.
In the evening, the memorial becomes a paradise for skateboarders, rollerbladers and scooter riders.
So at least in some ways the monument is useful.
Inside the memorial there was already a lot of stuff, including a potato store. But the operating and maintenance costs are enormous. The plans were also spectacular. But none of them came to fruition.
There are lots of stairs leading up from the river. I often see some runners training on them.
There are lots of stairs leading up from the river. I often see some runners training on them.
I took these photos yesterday around 11 am. You can see that the place is not crowded. You can take this article as a small invitation to one of the Prague places.
Stalin
Ne, v názvu článku jsem neudělal chybu. Nebudu psát o tom člověku, Stalinovi, ale o místě, které po něm dostalo název.
Kdybych to tady navštívil v roce 1962, vypadala by moje fotografie ze stejného místa trochu jinak... Onoho roku jsem ještě nebyl na světě, takže jsem použil fotografii z Wikipedie.
Vládli tu mezi lety 1948 až 1989 komunisté, jak známo, a byli jsme fakticky kolonií Sovětského svazu. Režim si vyžadoval stavbu nejrůznějších zhůvěřilých pomníků a památníku. Toto jsou zbytky asi nejobludnějšího z nich.
Trocha faktografie. Základní kámen byl položen roku 1949. Stavělo se 1952-1955. Pomník odstranili v roce 1962. Zúčtování s kultem osobnosti... Jeho viditelná část byla odstraněna. Pod zemí jsou stále ohromné prostory, které nemají využití. Jako dítě jsem se do nich dostal propadajícími se stropy.
Památník se nacházel na exponovaném, odevšud viditelném, vyvýšeném kopci nad řekou. Toto je pohled z druhé strany řeky.
A ještě trocha faktografie. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. Nemluvím vůbec o podstavci a jeho ukotvení. Na místě dnes stojí obří metronom. Je také vysoký 15,5 m. Tak pro představu.
Jména by nikomu nic neřekla. Autorem sochy byl vynikající český umělec. Na pomníku nepracoval dobrovolně a rád. Jeho žena spáchala rok před odhalením pomníku sebevraždu. On sám spáchal sebevraždu jen několik dní před jeho odhalením.
Pomník se stal důležitou prioritou tehdejšího režimu. Na ničem se nešetřilo. Megalomanská stavba pohltila obrovské finanční prostředky a spoustu lidského umění a práce. Dnes z něj zbyla jen rozpadající se ruina.
Tady všude byl pomník. Od roku 1991 tu můžete vidět obrovský metronom. Když se najde sponzor na jeho provoz, metronom se občas zapne. Vnímám ho jako připomínku toho, že čas plyne a doba se mění.
Z místa se naskýtá dech beroucí výhled na město. Bohužel používám pouze mobilní telefon a počasí ten den nebylo ideální. A vůbec si budu muset vyčistit čočku...
Praha je nádherná a tohle pozorovací místo nebývá přeplněné turisty. Většinou. Když tak večer a v noci. To se tu dějí věci...
Za 60 let, kdy se místo příliš neudržovalo, do něj zasáhla příroda. Je tu spousta zeleně, pro kterou už není původní dispozice příliš vidět.
V těchto nádobách měl hořet věčný oheň a na stožárech se měly třepetat rudé vlajky. Naštěstí tato věčnost netrvala příliš dlouho. Relativně.
Jak vidíte, místo se postupně stalo rájem pro sprejery. A malé varování. Podkladem na tomto konkrétním místě je leštěný mramor. Když prší, je velmi kluzký. Už ani nespočítám, kolikrát jsem tu sebou řízl...
Kvalitní mramor je cenná surovina. Z památníku a jeho okolí postupně mizí. Lidé si ho však překvapivě neodnášejí domů. Většinou.
Večer se památník stává rájem skateboardistů, bruslařů na kolečkových bruslích a jezdců na koloběžkách. Alespoň v některých ohledech je tedy památník užitečný.
Uvnitř památníku se už vystřídalo mnoho různých možností využití, včetně skladu s bramborami. Ale náklady na provoz a údržbu jsou obrovské. Další plány byly velkolepé. Žádný z nich se však neuskutečnil.
Od řeky vede nahoru spousta schodů. Často na nich vídám trénující běžce. Nejsou jich ale zrovna zástupy...
Tyto fotografie jsem pořídil včera kolem 11. hodiny dopolední. Je vidět, že místo pod náporem turistů nepraská ve švech.
A jasně, že mi 10x tolik fotografií zbylo a já se je budu snažit nějak použít...
Tento článek můžete brát jako malou pozvánku na jedno z pražských míst.
