Americká vlajka pod Chodským hradem. Ano. Americká armáda osvobodila v roce 1945 část Československa. A na to budiž pomník. Tak je to správně.
Tenhle konkrétní pomník je řešený velmi moderně, netradičně. Vznikl v roce 2021. Když se nad tím ale zamyslím, tak vlastně teď se tvoří právě takovéhle netradičně moderní pomníky. Což není kritika pomníků. Ona to vlastně není vůbec kritika, jen konstatování.
A ičko úplně odběhnu. Americká přílba, chodský klobouk. Chodský klobouk! Kdybych tvrdil, že je valašský... Že valaška poněkud připomíná chodský čakan. Chodský koláč, to je takový frgál... A před samohlásku vkládáme "H". Holomóc... Ne, ten není na Chodsku. Taková hříčka... V Domažlicích se nenalévá pivo typu ALE, ale HALE... To není náhodné pozorování, to je opravdu vědecká teorie, ne o pivu, ale o společném původů Chodů a Valachů.. A není to teorie moje. Konec odběhnutí.
Pomník má formu stolu. Stolu, u kterého seděli američtí vojáci v květnu 1945. Jejich potomci o ten pomník požádali... Vizte.
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/pomnik-osvobozeni-domazlice-americky-vojak-odhaleni-sochar-fiala.A210607_611844_plzen-zpravy_vb
Ten text je vytesaný na kamenném stole. Zase, skvělá myšlenka. Tak skvělá, že to nevypadá pravděpodobně, že by tohle říkal zrovna při osvobození americký podplukovník chodského původu. Ale budiž. Historka nemusí být nutně pravdivá, hlavně když je nosná...
Tak takhle vypadá pomník z druhé strany. Jak to vypadá z té první, to je vidět na první fotografii.
A tuto je pomník z doby kolem roku 2015... Nízké reliéfy tvořené podle dobových fotografií. Tehdejší móda.
A tuta deska vznikla v roce 1995, k 50.výročí osvobození. Velmi tradiční... Ale zase, nic proti ničemu.
A všechny tyhle desky potkáte ani ne na 100 metrech...
Ano, Američané osvobodili západní Čechy od nacistů. Díky za to. Rudé armádě taky. Že osvobodila ten zbytek. Bulharská armáda šla s tou sovětskou. Ta tu třeba tolik těch pomníků nemá. A taky tady krvácela.
Ty americké pomníky se pořád přistavují, při každém kulatém výročí. Sovětské ne. Američané se chovali lépe než Sověti. Nesrovnatelně lépe. Ale i na sovětské straně se našla extrémní obětavost.
Že si to Sověti u nás doslova podělali po roce 1948 a zejména po roce 1968, to je pravda... Připomínání si Američanů, to byla v dobách totality forma protestu proti režimu. Jako když já se díval na hokej a přál vítezství každému, kdo hrál proti sovětské sborné.
Ale proč se ty pomníky stavějí, i když už jsou Rusáci v tahu? To nevím. Skončí ta výstavba někdy? Při stém výročí, při sto a padesátém?
A obecně, pomníky. Ze třicetileté války máme jednu mohylu na Bílé hoře. Ta je pozdější. U Slavkova, napoleonské války, to je taky pozdější. Až z války 1866 tu máme něco dobového... A pak je v každé vesnici pomník obětem I.světové, II.světové...
Další války zatím nejsou. Vyslovuji hypotézu, že se stavějí vždycky pomníky obětem té poslední války. Až vypukne válka další, minulá se přestane připomínat.
Takže závěrem doufám, že ještě dlouho budeme stavět pomníky obětem a hrdinům z té II.světové...
