Znáte? Jako blesk poletí…
Název článku jsem si vypůjčil od Karla Šípa, který byl autorem českého textu k tomuto australskému songu z roku 1971.
Přesně tahle písnička mi zazněla v hlavě, když jsem poprvé vstoupil do kolárny v suterénu našeho panelového domu.
Ano, to bylo to kolo, které přežilo století. Tedy skoro. Pionýr i pionýr mého dětství. Tohle legendární kolo jsem osedlal poprvé v roce 1987.
Nebylo to však toto torzo na fotce. To nebylo moje. To jen vyvolalo v mé mysli vzpomínky na ty dávné časy mého raného dětství.
Pionýr z Velamosu bylo jednoduché a celkem odolné kolo. Mělo ventilky s hadičkami, které se musely občas vyměnit, když zpuchřely a ucházel vzduch z pneumatik, a protišlapací brzdu, jejíž účinek jsme jako děti zvyšovali drhnutím podrážek našich bot o asfalt.
Přední brzda byla třecí. Gumový kvádřík zde doléhal shora přímo na přední pneumatiku. Moc jsme jí nepoužívali, neboť tatínkové nás poučili o brzkém opotřebení obou gum a možnosti přepadnutí přes řídítka.
Seděli jsme na rozvrzaném koženém sedle s mohutnými cvočky.
Kolo vydrželo drsné zacházení. Jezdili jsme s ním v terénu, třískali ho přes kameny i klacky v lese a sídlištních obrubníků zažilo nepočítaně. Co na tom, že mu chybělo pár drátů v zadním kole. Jezdilo a bylo naše.
A teď tu v kolárně hnije a tiše rezaví. Nikdo už ho nedá dohromady. Časem zmizí, stejně jako zmizelo naše dětství.
Hezké vzpomínky zůstanou. A naše děti taky.
Google translator:
The pedal bike survived the century...
do you know Will fly like lightning...
I borrowed the title of the article from Karel Šíp, who was the author of the Czech text for this Australian song from 1971.
This exact song played in my head the first time I entered the bike room in the basement of our block of flats.
Yes, that was the bike that survived the century. I mean, almost. A pioneer and a pioneer of my childhood. I rode this legendary bike for the first time in 1987.
However, it was not this torso in the photo. That wasn't mine. This just brought back memories of those long ago days of my early childhood in my mind.
The pioneer from Velamos was a simple and quite durable bike. It had tubed valves that had to be replaced occasionally when they bulged and the tires leaked air, and an anti-pedal brake that we, as kids, increased by rubbing the soles of our shoes on the asphalt.
The front brake was friction. Here, the rubber block rested directly on the front tire from above. We didn't use it much, because our dads taught us about the early wear of both tires and the possibility of falling over the handlebars.
We sat on a cracked leather saddle with massive studs.
The bike held up to rough treatment. We drove it off-road, smashed it over stones and sticks in the forest and experienced countless curbs. What with it missing a few wires in the rear wheel. It drove and was ours.
And now it's rotting and quietly rusting away in the wheelhouse. No one will put him back together. It will disappear in time, just as our childhood disappeared.
Good memories will remain. And our children too.
