Chtěl jsem dnes udělat spoustu kroků do #poliac ligy... Ale má žena ze všech nejlepší byla jiného názoru. Neděle. Den domácích prací. No tak jasně. Někdo to udělat musí a syn má alergii na prach. Ona bude nakupovat a vařit.
Já a syn používáme kapesníky látkové. Manželka papírové. Je nám to tak každému příjemnější. Většinou každý žehhlíme své věci. Občas si vypomůžeme, samozřejmě. A snažíme se používat zejmena oděvní součástky nežehlivé.
Ale občas se té žehličce a prknu prostě nevyhneme. Moje máma ještě občas něco škrobila. Ale to jsem snad nikdy, co jsem se odstěhoval od rodičů, nedělal ...
Dokud byl syn menší, do roka určitě, žehlili jsme mu skoro všechno. Rozpálená žehlička má i desinfekční účinek. A všechno pro jemňounkou kůžičku uhladí.
To by mě zajímalo, co je ekologičtější ... Látkové, nebo papírové? Papírové jsou jednorázové. Látkové se používají pořád dokola. Jenomže se perou. A žehlí. V některých domácnostech mají i sušičky ... To je všechno spotřeba energie a vody. Od boku bych si střelil, že ty papírové zatíží životní prostředí míň.
Nebo takové pleny. Látkové versus jednorázové. Co je pro přírodu lepší? Ale tady bych přemýšlel déle. Jednorázová plena, to není jen papír. Je tam nějaká absorbční vrstva. Kdo ví z čeho ...
Proč bych vlastně měl střílet od boku, nebo pátrat ... Proč to někdo nevypátrá za mě? Někdo, komu bych věřil. Nějaká autorita. Třeba to Ministerstvo zdravého rozumu ... (Dále MZR.) Ale to trochu zavání Orwelovým Ministerstvem pravdy, že? A vlastně ministerstev už máme dost.
Opravdu bych ale přivítal nějakou instituci, která by mi garantoval vědeckost a nestrannost výsledku výzkumu. Příkladně. Reckylace plastových lahví. Jinou studii si zaplatí svaz obcí, jinou majitelé stáčíren, další majitelé recyklačních fabrik... Pokaždé to nepřekvapivě vyjde jinak. Čemu věřit?
Já institucím obecně věřím. Soudům. Policii. Armádě. Úřadu pro jadernou bezpečnost, Hygienicko-epidemiologickým stanicím ... Proč není zřízena nějaká instituce, která provozuje něco jako Wikipedii se zárukou?
Samozřejmě. Vědecké poznání je dobově podmíněné. Věda - to je neustálý proud omylů, které jsou vyvraceny. Vědecká pravda se doplňuje, zpřesňuje.
Navíc lidé jsou omylní. Lidé jsou zkorumpovaní a zkorumpovatelní. A někteří jsou dokonce i zlí. Ale jsem přesvědčen, že při různých aférách a aférkách selhávají jednotlivci a nikoliv systém jako takový.
I když jsou tu varovné signály. Digitalizace státu. Například. Mají takový problém s digitalizací banky, telekomunikační firmy, jakékoliv soukromé firmy ... ? Proč jen stát? Je to systémové? Že stát některé věci prostě neumí?
Možná jsem přílišný optimista. Ono by někdy něbylo od věci řídit stát jako firmu. Jako úspěšnou a slušnou firmu, která je dbalá zákonů a dobrých mravů.
Nejsem zastáncem toho slavného selského rozumu ... Selský rozum znamená neodbornost. Mě zajímá zdravý rozum. Odborný zdravý rozum. Nikoliv fachidiocie.
Dovezl jsem si po strýcově smrti všechno, co si myslím, že ještě zužitkuju. Nejsem příznivcem nakupování stále nového a nového.
Babička zašívala. Babička zemřela 1999. Některé předměty v naší rodině slouží opravdu dlouho. Výjimečně nosím vestu po pradědečkovi. Té už bude přes sto let. Myslím, že to je ta pravá šetrnost k životnímu prostředí.
Často mám v poslední době dojem, že se sice ekologií zaklínáme, ale ve skutečnosti přírodě svými ekologickými postupy spíš ubližujeme.
Tak ještě utřít prach, vytřít podlahy, umýt koupelnu a záchod, nacpat myčku a pračku ... A jdou se nahánět kroky na #poliac !