Tentokrát se budou témata trochu prolínat, takže je nebudu kotvit pod jednotlivé nadpisy. První část se bude týkat trochu ekonomiky, trochu osobní svobody a druhá psaní na Hive.
Žiji si relativně fajn a potřebuji sem tam změnu. Vystoupit z komfortní zóny, zaseknout sekeru do koloběhu času a trochu to zpomalit. Dřív pomohlo změnit prostředí, okruh přátel, najít si novou holku, přestěhovat se, koupit si sportovní auto, nebo dát výpověď v dobře placené práci a začít podnikat. Co mám rodinu, tak už spousta věcí nepřipadá v úvahu, snad až na ten poslední bod. Když jsem se pro tohle rozhodl posledně, bylo to po probublání hypoteční krize ve 2009 a na začátku recese. Tehdy moji motivaci bylo utéct z korporátu a začít si dělat věci po svém - líp.
Nyní se nacházím v hodně podobném psychickém rozpoložení. Světová ekonomika je také v podobné situaci a já bych se asi z předchozí zkušenosti měl poučit. Tehdy jsem neměl moc co ztratit. Teď mám a vše doma konzultujeme. Má hlavní motivace je momentálně efektivnější vydělávání peněz a mít víc času na své holky. Odcházím každé ráno před sedmou, vracím se navečer, vyždímanej, bez energie a ikdyž zažíváme hezké chvilky, tak mimo víkendy to prostě není ono. Ikdyž jsem se posledněkrát zapřísáhl, že v tomhle bordelstátu už nikdy podnikat nebudu, tak poslední půlrok mě o tom stále nutí přemýšlet. Vadila mi hrozně byrokracie - ikdyž jsem s firmou seknul, tak mi ještě 3 roky potom chodily pokuty z finančáku a sociálky za to, že jsem nedonesl formulář A k úředníci B. Na papíry jsem lajdák a tehdy se mi o ně starala moje společnice. Když jsme si řekli, že na to sereme a každý půjde svojí cestou, tak mi jen poradila co a jak s úřady. Respektive dvě varianty a já se klasicky rozhodl pro tu pohodlnější, kterou si zřejmě obhaji pouze někdo, kdo se v tomhle papírovém pekle umí pohybovat. Ty pokuty teda nebyly velké, vnímal jsem to jako jakýsi druh výpalného - zaplať pár stokorun a buď v klidu, nebo si zaplať daňaře, právníka a pojď se s námi pár měsíců hádat. Tehdy jsem si řekl, že už nikdy. Řekl jsem si, že budu dobrej zaměstnanec. Nechám si svoji práci zaplatit, když se mi u zaměstnavatele nebude líbit, najdu si něco jiného a budu mít klid od armády úředníků a jiných pijavic.
Ženská je doma s miminem a mateřská je relativně výsměch. Jakože respekt samoživitelkám, kterým partner sere na alimenty a dokážou toho malého človíčka nějak zajistit. K tomu ho ještě vychovat... to je věc druhá. Jídlo s nájmem se ale platit musí. V úplné rodině to táhne chlap, nebo mám pocit, že by to tak být mělo. Nákupy, nájem, energie, internet, telefony, lékárna. Nasčítá se to a je toho dost. Zbytek momentálně dávám stranou na finanční polštář. Potřebuji minimálně roční rezervu na pokrytí běžných měsíčních nákladů, abych si mohl dovolit opustit zaměstnání. Tzn ještě 6-12 měsíců dřít, nerozhazovat a dávat prachy stranou. Ohledně investování nejsem moc zastáncem DCA. Kupuju, když jsem v rozpoložení nakupovat. Důchod spořím do BTC, spekulace (místo hypotéky) sypu do NFT her a dceři kupuji akcie. Přítelkyně si z té mateřské kupuje dobrou kávu, šaty, věci co jí dělají radost a sem tam udělá nějaký nákup s malou. Jelikož nežijeme na dluh (žádná hypo, leasingy apod), tak to vše zvládnu platit relativně snadno a ještě mi dost zbyde. Vím že to tak nemá každý a že ty horší časy teprve přijdou.
Vše se zdražuje. Prakticky každý den jsou v obchodech nové cenovky. U něčeho dokážu pochopit, že končí sezóna. Některé věci, jako jsou marže řetězců a ochotu zákazníků za to platit asi chápat ani nechci. Neotáčím každou korunu, takže mi to je jedno. Nemusím chodit do dvou obchodů, místo jednoho, abych ušetřil padinu. Co mi ale vadí je, že v tomhle balastu absolutně ztrácím přehled o hodnotě peněz. Letos mi už přidali 2x a 1x vloni před koncem roku. Udělal jsem si takovej rychlej check. Od roku 2018 do dnes se mi zvedla mzda o 50%. Je to hodně, nebo málo? A podle čeho bych to měl srovnávat? Před rokem jsem zjišťoval, co za kokotiny jsou ve výpočtu inflace na základě spotřebního koše. Jsou tam věci, jako ojetá škodovka, kremace, nebo hlídání dětí. Nemám čas si počítat vlastní spotřební koš, tak jsem si řekl fajn... všechny čísla jsou ohnutý, tak jak nejjednodušeji dostanu nějaké číslo pro porovnání? Srovnal jsem si průměrnou mzdu z roku 2018 s tou dnešní. Výsledek +52%. Když jsem se bavil s kamarády u piva, tak jsme na tom všichni nějak podobně. Dorovnali nám zdražení +-, ale to, že jsme kvalifikovanější, zkušenější a zvládneme efektivněji odvést větší objem práce nám už nezaplatil nikdo a ještě za to můžeme být rádi. Inflace většinu z nás okradla a to jsme ještě relativně dravá generace, která má již několikaleté pracovní zkušenosti a jsme v tom nejproduktivnějším věku.
Vývoj mezd, zdražování a ničení úspor je krom času, který chci na úkor práce věnovat rodině takovým mojim sekundárním motorem, který mě pohání vpřed. Ale už mi není dvacet a ačkoliv jsou situace, které rozříznu a až potom je změřím, tak na tento krok jsem se rozhodl dobře připravit.
Sneakpeak "něco"
V jednom starším příspěvku jsem psal něco o tom, že budu "něco" psát. Už jsem s tím začal a musím se přiznat, že mi to dělá radost. Rozhodl jsem se to rozdělit na dvě části.
Budou to již zmíněné příběhy Malcolma Wesyra, jednoho z vůdců mafiánského kartelu, který operuje ve svobodném městě Nordtown. To si zatím jako jediné vydobylo nezávislost nad císařstvím a dějí se v něm v skutku velké věci...
A druhá část se bude týkat světa, jako takového. Bude to takový ten Lore, kde budou rozepsané informace o světě. Geografická data, mapy, princip fungování světa, náboženství, svátky, tradice, všeobecně známé informace, ale i ty neznámé. Měl by to být obsah primárně pro milovníky RPG her, kteří budou mít možnost do přípravného prostředí implementovat své příběhy a dobrodružství. Text bude stručný, přímočarejší a koketuji momentálně s možností ho psát I v angličtině. Dělal jsem si na Hive takový research a zjistil jsem, že zde prakticky neexistují komunity severských zemi, kde právě tato konkrétní zábava (roleplaying hry, jako je například Dungeon&Dragons) má společenský statut, asi jako je pro nás chození do hospody. Což je škoda a možná se z toho důvodu rozhodnu psát I ten Lore pouze v češtině. Bude mít dalších pár týdnů o čem přemýšlet.
Příběhy do angličtiny na 100% překlápět nebudu. Než jsem začal, tak jsem si neuvědomil, jak moc složité to bude psát v češtině. Aby to mělo kontinuitu, spád a hlavu s pátou. Píšu si to napohodu, cestou do práce, z práce a pár vět napíšu během uspávání malé (v kočárku... jednou rukou houpu, druhou píšu a ještě u toho dokážu zpívat ukolébavky). Jsem tedy jasným důkazem, že se mužský mozek dokáže soustředit na více věcí naráz.
Všechny tyhle články budu publikovat přes účet @second.wind
Mám už sepsaný první Lore část, o příchodu prastarých, kteří měli zásadní vliv na změny poměrů uvnitř kontinentu a tak z 80% pilotní část příběhu z Wesyrova archivu. Mám slíbenou korekturu a dělám ještě na vizualizaci a ilustracích. Když půjde vše skvělé, snad to začnu sypat ven během listopadu. Bohužel jsem tedy musel omezit články o retrohrách, ke kterým se budu snad s přestávkami vracet.
Rozpracovaná vizoška, která ještě dozná pár změn... v mobilu teď nemám nejaktuálnější verzi